Křemešnická skalka
Její vznik popisuje pověst, která vypráví, že kdysi se křemešnickou vodou vyléčila bohatá paní. Jako poděkování věnovala kostelu velký zlatý kalich. Avšak jednou v noci vnikl do kostela zloděj a kalich ukradl. Při každém kroku se však lup stával těžší a těžší, položil jej proto, aby si odpočinul. V tom okamžiku se kalich proměnil v ohromný kámen - skalku. O té se věří, že vyleze-li tam dívka bez cizí pomoci a pomodlí se, určitě se do roka vdá. Poprvé se to prý povedlo jakési pelhřimovské měšťance a ona tam z vděčnosti dala postavit křížek.
Pověst není zasazena do určité doby, jisté však je, a záznamy v křemešnické pamětní knize to potvrzují, že kostel byl skutečně roku 1834 vyloupen a zloději tehdy odnesli kromě jiného také oltářní kalich, takže kněz pak musel při mši obětovat z kalicha skleněného.
Ambity
Kostel z jižní strany obklopují ambity, sloužící jako úkryt pro poutníky a při poutích také jako improvizované zpovědnice. První ambity byly údajně postavené již v roce 1626, jejich současná podoba však pochází z roku 1734, kdy k nim byly přistavěny dvě kaple s půdrysem nepravidelného šestiúhelníku. Horní, jihovýchodní kaple je zasvěcena Korunování Panny Marie a je vyzdobena 34 výjevy ze života Matky Boží od malíře J. Neumanna z Kunžaku, provedenými roku 1871. Pro dolní, jihozápadní kapli zvanou kaple Mrtvých zhotovil roku 1904 na přání tehdejšího kaplana F. B. Vaňka řezbářskou výzdobu František Bílek, dnes je kaple věnována památce padlých ve válce a jsou v ní uloženy ostatky údajného prvního křemešnického poustevníka Jiřího Mrňávka, které byly nalezeny v roce 1934 při stavebních úpravách. Roku 1947 v ní byl instalován kamenný oltář a svícny.
© Muzeum Vysočiny Pelhřimov
Historie Křemešníku
Ve 13. a 14. století na úbočích Křemešníku provozovali Rožmberkové a Trčkové z Lípy těžbu stříbra; opuštěné šachty po ukončení těžby později sloužily jako obydlí poustevníků z řádu františkánů a ivanitů.
Roku 1555 byla na Křemešníku postavena dřevěná kaple zasvěcená Nejsvětější Trojici. Ta se stala oblíbeným poutním místem a roku 1651 byla z prostředků města Pelhřimova postavena kaple zděná. Tu vysvětil roku 1654 opat kláštera v Želivi Norbert. K dalšímu rozšíření došlo v 18. století - v letech 1710 až 1720 byl vybudován poutní kostel, ten byl roku 1734 doplněn ambity a roku 1750 byl dokončen do dnešní barokní podoby. Od roku 1763 byly vedeny kroniky o procesích; po staletí sem každoročně putovaly desítky tisíc věřících. 
V novodobé historii zažil Křemešník největší rozmach v letech 1878-1919 za průvodcovské činnosti křemešnického učitele Josefa Zahálky. Vzpomínkou na něj je kniha Na krásné samotě, jejímž autorem je kněz, spisovatel a kulturní organizátor František Bernard Vaněk, který s ním na Křemešníku jako expozita působil v letech 1902-1907.
Kromě kostela poutníky přitahovaly i tři křemešnické studánky: Stříbrná studánka, studánka U buku a zejména Zázračná studánka (též Zlatá studánka), jejíž voda vyvěrá zpravidla od Vánoc do léta, jsou jí přisuzovány léčivé účinky a je slabě radioaktivní, což při skladování zabraňuje tvorbě bakterií. Nad Zázračnou studánkou byla vystavena kaple a začíná zde křížová cesta, stoupající na vrchol Křemešníku. Je zakončena jeskyní, která symbolizuje Boží hrob - v ní je uložena kamenná socha Kristova těla od sochaře Antonína Bílka bratra Františka Bílka.
Poblíž kostela se nachází nedokončená stavba tzv. Větrného (havraního) zámku. Podle projektu Kamila Hilberta jej začal roku 1930 stavět sochař Josef Šejnost pocházející z nedalekého Těšenova. Na věži zámku sedí sedm skleněných havranů jako připomínka pohádky o sedmi bratrech. Josef Šejnost zde plánoval zřídit muzeum svých medailí, projekt však nebyl dokončen.
zdroj: Wikipedia